Jakub Plášek

Celá prezentace ve formátu PDF ke stažení zde.

Neotvírejme Pandořinu skříňku severního obchvatu!

Text publikovaný v Buštěhradském zpravodaji 8-9/2020

Vážení sousedé, jistě máte všichni ještě v živé paměti bouřlivou, až bojovnou atmosféru doprovázející mimořádné veřejné zasedání zastupitelstva, kde se projednávaly varianty přeložení rychlostní silnice I/61. Dané téma celkem pochopitelně vyvolalo vášnivou diskuzi, do které se zapojili snad všichni Buštěhradští a Sever stál proti Jihu. Vyrojilo se spoustu spekulací a operovalo se s mnoha místy až konspiračními scénáři, od pesimistických komentářů o předem domluveném hlasování zastupitelů ve prospěch varianty č. 1 (severní obchvat v zářezu a přerušení I/61 mezi Lidicemi a Buštěhradem), přes osočování starostky, že „kope“ za Lidice a ne za Buštěhrad, až po apokalyptické vize vybuchující haldy a toxického zamoření celého města. Ne, zastupitelé od počátku zastávali rozdílná stanoviska a starostka rozhodně stojí na straně Buštěhradu. Přestože tomu vášně rozpoutané především na Facebooku nenapovídaly, veřejná debata v rámci zasedání proběhla velmi kultivovaně. Při hlasování o jednotlivých variantách nakonec zastupitelé, včetně mě, těsnou většinou 6 hlasů podpořili variantu č. 3 (úprava stávající I/61), proti byli 4 zastupitelé.  Pro úplnost dodávám, že variantu č. 1 podpořili 2 zastupitelé, proti jich bylo 7. Varianta č. 2 získala 1 hlas pro a 7 proti.

Hlavní důvody odmítnutí varianty č. 1 shrnuje v tomto čísle BZ příspěvek „Deset důvodů, proč jsme proti…“. Já bych se na tomto místě rád vrátil k prezentaci, kterou jsem na zasedání přednesl a jejímž smyslem nebylo podat srovnání jednotlivých variant (to udělali přítomní projektanti), ale ve zkratce ukázat nejsilnější argumenty a obhájit mé vlastní rozhodnutí. Rozhodování nebylo jednoduché, asi jako když se rozhodujete, jestli se máte střelit do pravé nebo do levé nohy. Na jedné straně nedobrá situace, s níž se potýkají obyvatelé Chmelnice a domů v blízkosti kruhového objezdu (cca 700–1000 obyvatel), na druhé těžko odhadnutelná rizika spojená se zatížením severní části Buštěhradu a celého údolí (cca 2100–2400 obyvatel). Celkové okolnosti spojené s takzvaně nezávazným vyslovením podpory některé z variant mě přesvědčily, že je nutné se rozhodnout jasně a hned a raději nic neodkládat. 

13. 7., tedy v době dovolených, jsou obcím poprvé oficiálně prezentovány jednotlivé varianty a je cítit silný tlak na co nejrychlejší vyjádření se, navíc s citelným protežováním varianty 1. Opravdu nejsem konspirační teoretik, ale tohle je pro mne varovný signál, že pozadí celého procesu nemusí být úplně čisté. Opakované ujišťování, že se jedná o naprosto nezávazné vyjádření, také nevzbuzuje moc důvěry. Jakmile se totiž jednou nějak rozhodneme, znamená to, že se dá do pohybu řetězec událostí, které, jakkoliv nenápadné jsou v počátku, mohou za 15 let vyústit v nechtěné a nevratné změny ovlivňující Buštěhrad klidně na příštích sto let.

Je dobré si uvědomit, že snahy o přeložení silnice I/61 vycházejí ze situace před 20 lety a reálnou změnu v případě severního obchvatu bychom zaznamenali nejdříve za 15-20 let. Vždyť to je rozmezí téměř 40 let! Troufám si pochybovat o platnosti dopravních modelů, které by v takovém měřítku dokázaly zohlednit všechny klíčové parametry od demografie, přes zaměstnanost a s ní související mobilitu obyvatelstva, změny v chování řidičů díky novým silnicím (jako obchvat Přítočna) až po vývoj nových technologií a inovace v automobilovém průmyslu. Model je vždy jen modelem a jeho platnost, respektive spolehlivost předpovědi je do velké míry ovlivněná tím, nakolik mu přizpůsobíme naše dnešní kroky a rozhodování.

V rámci přemýšlení o jednotlivých variantách jsem se vědomě vyhnul pitvání se v konkrétních technických detailech, které dle mého názoru jen odvádějí pozornost od nejdůležitější otázky – a to jestli je obchvat severní cestou vůbec potřeba a jestli chceme do budoucna vytvořit kolem Buštěhradu pohodlný koridor propojující dálnici D6 (karlovarská), v plánech je dokonce i D5 (plzeňská), s dálnicí D7 (chomutovská)? Můj osobní závěr je, že obchvat potřeba není, že by pravděpodobně napáchal víc škody než užitku a že situace dnešní silnice I/61 se dá řešit i méně radikálními způsoby. K tomuto závěru jsem došel na základě výsledků měření intenzity dopravy v letech 2000, 2005, 2010 a 2016 (zdroj: ŘSD), počítání možných tranzitních tras v Google mapách, údajů v hlukových mapách (zdroj: MZDR), demografického profilu a vývoji nezaměstnanosti na Kladensku (zdroj: ČSÚ) a plánů na vedení pražského aglomeračního okruhu. Nárůstu tranzitní dopravy mezi D6 a D7 bychom se neměli obávat, pokud jí nevytvoříme komfortní cestu. Silnice I/61 kolem Buštěhradu slouží v drtivé většině k cestám mezi Prahou a Kladnem a jsem přesvědčen, že obchvat Přítočna nám spíše uleví než přitíží. V roce 2005 byla intenzita dopravy 16 267 vozidel, v roce 2010 10 465 a v roce 2016 11 140 (což je pro bližší představu zhruba stejná intenzita jako u kladenských komunikací u nemocnice a u divadla). Pokles dopravy mezi roky 2005 a 2010 jde primárně na vrub otevření úseku D6 mezi Prahou a Pavlovem, to znamená, že velká část kladenských řidičů začala jezdit z Kladna přes D6.

Domnívám se, že pro Buštěhrad jako celek je mnohem výhodnější tlačit na úpravu stávající I/61 než otevírat Pandořinu skříňku severního obchvatu.  Je samozřejmě potřeba si přiznat, že ani varianta č. 3 v podobě, v jaké byla prezentována není ideálním řešením. Ani mně se nelíbí podoba navrženého kruhového objezdu nebo představa protihlukové „berlínské zdi“ mezi Buštěhradem a Lidicemi. Samotní projektanti ovšem deklarovali, stejně jako u ostatních variant, že se jedná o hrubou koncepční studii a že konečná podoba vznikne až na základě podrobnějších studií a vyjednávání všech zúčastněných stran. Je také možné, že se všichni fatálně mýlíme, a díky tomu se potřebné řešení posune o dalších 10 let. Takové riziko je pro mne stále přijatelnější než rizika, která vnímám u severního obchvatu. Varianta č. 2, tedy zaústění severního obchvatu do průmyslové zóny a zachování I/61, by byla tou nejhorší možnou, protože by Buštěhrad byl sevřený silnicemi ze obou stran a celková intenzita dopravy by se jen zvýšila (platí, že čím větší kapacita silnic, tím více aut).

Preference varianty č. 3 v žádném případě neznamená, že házíme „jih“ přes palubu nebo že zcela ignorujeme potřeby sousedů z Lidic a Makotřas. Je to především signál Kladnu, kraji, státu…, že je potřeba o lidech a jejich budoucnosti přemýšlet jinak a hledat jiná řešení než ta, která se ze setrvačnosti drží desítky let starých plánů z minulého století.

Zmiňovaná prezentace (doplněná o některé další informace a odkazy na zdroje) ke stažení zde: http://www.plasek.cz/bustehrad/obchvat.pdf

Jakub Plášek